Naše víra

Existuje Bůh?

Tyto a podobné otázky si lidé kladou dodnes. Zbytečně, protože Bůh sám k nám mnohokrát a mnoha způsoby promluvil a promlouvá, aby nám odpověděl. Stačí jen otevřít oči k vidění, uši k slyšení a srdce odlehčit od všech předsudků, či pýchy, která mi brání uznat nad sebou ještě „Někoho” - ať to se mnou myslí jakkoliv dobře - a umět si připustit možnost, že bez Něho i se vším svým bohatstvím, moudrostí, pracovním úspěchy či postavením nejsem nic.

Jaké předsudky lidé mívají?

Mnozí si vůbec neuvědomují, jak jsou dnes a denně vystavováni protináboženským tendencím už od útlého věku. Člověk může přinést seberacionálnější argumenty, ale jestliže někdo z jakéhokoli důvodu odmítá o jiných možnostech uvažovat, je jakákoli diskuse zbytečná. A že jste o náboženství nebyli učeni předsudkům? A co ony frázovité odpovědi na otázku, kde se vzalo vše kolem nás: "se to vyvinulo..., matka Příroda atd. Vždyť to jsou naprosto nic neříkající fráze. Co je to matka Příroda? Copak např. kámen mohl vymyslet buňku? Člověk člověka? Lidem ale podobné nesmyslné odpovědi bohužel stačí. Jakýkoli jiný názor je prezentován jako nevědecký, či dokonce zpátečnický. Rovněž mnoho lidí míchá víru v Boha s předsudky o církvi. Církev je většinou prezentována v negativech. Stačí se podívat např. na naše filmy Osudy dobrého vojáka Švejka, kde pomalu polovinu prvního dílu tvoří scény opilého feldkuráta, film Slunce, seno..., kde páter je roztomilý blázínek. Proticírkevně je zaměřena i pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele, kde vedle mladého, dobrého a sympatického prince stojí malý, zlý a starý král "Kazisvět šestý, z Boží vůle král" atd. Podobných příkladů by se dalo napsat stovky. Proto lidé, kteří nemají svoji osobní zkušenost, často bohužel přebírají tyto televizní modely jako reálné obrazy povšechné reality, i když tomu tak v drtivé většině případů vůbec není. Ale s vaničkou vylijí i dítě - víru chápou jako něco, co je špatné a do dnešního života nepatří.

Je víra střelbou se zavázanýma očima?

Víra je přesvědčení o skutečnostech, které nevidíme. Jak to ale, že v Boha, kterého nikdo nikdy neviděl, věří tolik lidí, často velice vzdělaných, ale nevěříme například ve vodníka, kterého také nikdo neviděl? Je to proto, že Bůh, i když není vidět nám dává tolik indicií, že o jeho existenci nemůže být pochyb.

Náhoda nebo stvoření?

Často slýcháme, že vše kolem nás nebylo stvořeno, ale postupným, náhodným, vývojem vše dospělo do dnešní dokonalosti. Co je a co není náhoda? Ze statistiky víme, že pokud například v jedné místnosti sedí sto lidí a 10% (0,1) nosí brýle a 10% (0,1) svetr s nějakým zeleným pruhem, potom náhodná pravděpodobnost, že někdo bude mít jak brýle, tak svetr se zeleným pruhem je pouhé 1% (0,01= 0,1x0,1) Jestliže ovšem bychom v daném souboru nacházeli vyšší frekvenci nošení obojího, potom se statisticky nejedná o náhodu.

Jak ale někdo může tvrdit, že když se například v lidském těle vyskytuje dle odhadů 75x10¹⁸ buněk, které spolu dokonale spolupracují, že by se mohlo jedna pouze o náhodu? Samozřejmě to statisticky možné je, ale ta pravděpodobnost je tak extrémně nízká, že by k tomu nestačila ani historiie celého vesmíru. I kdybychom ale připustili, že jsme právě svědky oné náhody, potom každé buněčné dělení, každý porod nás musí vyvést z omylu. Pravděpodobnost, že život vzešel z náhody je srovnatelná s pravděpodobností, že slovník Unabridged Dictionary vzešel z exploze v tiskárně. (Prof. Edwin Conklin, amer. biolog)

Jestliže tedy vidíme, že se zde vyskytuje něco, co jednoznačně náhodou není, je na místě ptát se po zdroji této moudrosti. Biologové právem odpoví: Tím programem je DNA (program v buněčném jádře složený asi z 3,2 mld. částí). Ale pokud se například podíváme na počítač a jeho úžasné technické možnosti, musíme si přiznat, že to, že je má, není jeho vlastní schopností, ale programem do něho nahraným, který někdo musel vytvořit. Tím někdo byl nějaký IT specialista, mnohdy jejich celé týmy. Jak se ale může někdo domnívat, že tak dokonalý program, kterým DNA bezesporu je, svého "IT specialstu" nemá? Tím "IT specialistou" je ale Bůh.

Víra v Boha proto není nějakým slepým přesvědčením, ale přesvědčením naprosto racionálním a logickým: Jestliže zde existuje něco, co má svoji dokonalost a řád, potom musí být něco (někdo), kdo je jeho zdrojem. Není totiž myslitelné, aby neexistující přivedlo k existenci; a nemyslící, aby vymyslel. I kdyby se tomu, čistě náhodou ale tak stalo, při každém dalším pokusu (např. buněčném dělení, či porodu) by vše muselo začít od začátku. Pokud někdo bude např. třepat se součástkami přístroje, přístroj z toho nevznikne. I kdyby ale tomu tak např. po milionu pokusů bylo, dalším třepáním by vše vzniklé zaniklo a začalo od začátku.

Máte jakékoli dotazy? Piště na adresu lukasrevenda@centrum.cz