Nad vyhledávačem

Kostelní zvony

Do požáru, který postihl roku 1868 starý kostel, visely v jeho zvonici 3 zvony o hmotnosti 22,5 center. "Následujícího dne po požáru vyšlo slunce v celém svém lesku přes kouřící věž našeho Božího domu. Už od časného rána se začalo s vyhrabáváním roztavených zvonů. Po zvážení byla zjištěna ztráta 9,5 center." Kostelní výbor následně vyhlašuje sbírky. Dary přichází např. i od císařovny Anny, Dámského podnikatelského spolku v Praze, a 500 fl od císaře Ferdinanda. Je též nutno poděkovat, že se uskutečnila loterie, jejíž čistý zisk byl 1300 fl. Kostelní Výbor proto obstarává nové zvony. Ty objednává v zvonařské slévárně C. Bellmanna v Praze.
1. zvon Sv. Maria, vážící 1677 Pfd. (838,5 kg) nesl nápis: "3. června 1868 po zásahu blesku zdejší kostel vyhořel, přičemž tři zvony zničeny byly. Pomocí drobných příspěvků všech dobrodinců celého císařství byly v měsící říjnu 1868 tři nové zvony opět vyrobeny. Ulity v Praze dcerou Carla Bellmanna, Annou."
2. zvon, Sv. Eliška, 770 3/4  Pfd. (385,38 kg) těžký měl nápis:" 5.června 1868 rozhodla farnost Maršov v zbožné naději na pomoc boží a zbožnou podporu ušlechtilých dobrodinců o stavbě nového kostela a k tomuto účelu vybrala výbor. Ten je složen pod patronací urozené baronky Freiin Theodory von Eder z pánů: P. J. Kopp, P. Fr. Kutscher, Fr. Metzenauer, W. Schmidt, Pr. Piette, A. Scholz, J. Kühnel, J. Just, L. Jantsch, J. Reuß, J. Müller, Fr. Lahmer, G. Barth, A. Fuckner, J. Scholz, A. Lamer, J. Melzer, Fl. Beier."
3. zvon, Sv. Theodor, 444 1/2 Pfd. (222,25 kg) těžký, nesl nápis: "Volám neustále svým hlasem ke cti Boží slávu a dík; každým úderem vzpomeň jen na života svůj poslední den" (německý originál byl rýmovaný: ein jeder merk´ auf meinen Schlag und bedenke sich den letzten Tag).

Souhru zvonů doplňoval zvon o hmotnosti 50 Pfd. (25 kg) s nápisem: "Franz Lohner, rodák z Maršova IV., čp. 18, tkalcovký mistr v Chocni, věnoval tento zvon kostelu z vděčnosti za vysvobození z život ohrožující nemoci." - nebyl o požáru roztaven, sice spadl, ale nezničil se. Cena zvonů o hmotnosti 29 center, včetně veškerého příslušenství byla 4000 fl. Dovoz z Prahy obstaral Jos. Reuß, Nr. 167, zdarma. Uvedení zvonů do obce a a jejich zavěšení slavnostním způsobem byla starost Výboru.

19. listopad 1868 byl vybrán za den slavnosti., který byl určitě jeden z nejhezčích, co Maršov stojí. Od časného rána se pohyboval průvod vedený dvěma duchovními v kněžském rouchu, složený z 21 bíle oblečenými družičkami, panskými a císařskými úředníky, mužským sborem a davu lidí až na hranici obce, kde věnci ozdobená auta stála. Po krátkém uvítání jednou družičkou, která jménem farnosti zvony přivítala, pokračoval průvod za střílení petard a zvukem hudby ke kostelu. U fary byly zvony sundány z auta, přeloženy na sáně a lidskýma rukama vyvezeny ke kostelu. Radost zářila na tvářích všech přítomných a zápal být nějak nápomocný byl tak veliký, že se přihodily scény, které vyvolaly všeobecné veselí. Za uvážlivého vedení tesařského mistra Josefa Lahmera byly zvony vytaženy a zavěšeny. Ve čtyři  odpoledne začala duchovní slavnost. Po krátké promluvě koncelebranta P. Kutschera o významu zvonů, byly zvony poprvé rozezvučeny. Překrásné okouzlující harmonie a rovněž slavnostní atmosféra, ve které vše probíhalo, vymáčkly všem slzy z očí. Na závěr slavnosti zaznělo Te Deum (oslavná skladba Bože, chválíme Tebe), ke které se jistě všichni přítomní z celého srdce přidali."

Po dostavění nového kostela byly do věže zavěšeny zvony přenesené z kostela starého. Tyto zvony však byly zabaveny a roztaveny pro válečné potřeby v 1. světové válce. V roce 1923 bylo odlito pět nových zvonů zvonaři z firmy Herold v Chomutově. 2. prosince 1923 byly posvěceny. Ze dvou hlavních velkých vážil větší zvon 880 kg a byl zasvěcen srdci Ježíše Krista. Zasvěcení tohoto typu byla po první světové válce velmi častá, protože lidé otřeseni hrůzami války se snažili zdůrazňovat srdcem, jakožto symbolem lásky, lásku Boha k člověku i vzor chování mezi lidmi. Druhý velký zvon byl zřízen na památku padlým a zemřelým v první světové válce a vážil 430 kg.

Také tyto zvony byly z věže sejmuty koncem 2.světové války, krom jednoho. Jeden ze dvou velkých zvonů se při spouštění zřítil a rozbil na kusy. Dle pamětníků si úlomky střepů lidé brali jako památku na "svůj" zvon. Říkalo se, že největší z maršovských zvonů nebyl roztaven a zůstal někde uložen v Německu, ale pátrání po něm bylo bezvýsledné. V současnosti visí ve zvonici dva zvony. Menší, z původní série firmy Herold v Chomutově, nese dataci 1923 a nese latinský nápis: Vivos voco mortuos plango (Živé volám, mrtvé oplakávám). V srpnu 1994 při prvním setkání maršovských rodáků byla vyhlášena sbírka na druhý zvon. Jejím patronem se stal maršovský rodák hrabě Josef Czernin-Kinsky, pravnuk mecenášky kostela hraběnky Aloisie. Společně se svou manželkou Theresií nechal odlít nový, 750 kg těžký zvon pojmenovaný Duch Svatý s českým a německým nápisem „Pro smíření a mír“. Zvon pochází z proslulé zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrichové z Brodku u Přerova. 15.srpna 1998, ve svátek Nanebevzetí Panny Marie, při které se sešli místní občané a němečtí rodáci z Maršova a okolí, byl zvon posvěcen biskupem Kajnekem z Hradce Králové a posléze vyzdvižen na věž. Po více než padesáti letech se pak Maršovem rozezněl jeho hluboký a vážný hlas, který si od té chvíle můžeme vychutnat každý den v poledne a večer v 18.00.


Zdroje:

Veselý výlet zima 1995 a léto 1999

http://marschendorf.riesengebirgler.de/Marschendorf.htm

http://www.hornimarsov.cz/pdf/Kostel_na_Nebevzeti_Panny_Marie.pdf

<< číst předchozí "Historie" | "číst následující "O varhanech" >>